Saalbach 2009

10.1. - 14.1.2009

1. den

příjezd

Na podzim mi přistála v poště pozvánka od Fíry na několika denní zájezd do rakouských Alp. Proč ne, řekli jsme si s Lucíkem a do konce roku jsme ještě překecali Papíry, abychom tam nejeli sami.

Velmi chladné sobotní dopoledne a my vyrážíme. Krabice chudák celou noc mrzla a tak nechce zaBoha nabručet, ale nakonec si říct nechá. Škoda, že víc nerozumim autům, někoho by to varovalo, já sem celkem klidný. Nabíráme Papíry a podle obsahu kufru to vypadá na cestu kolem světa. Cesta v pohodě: nebloudíme, v autě voní řízky a z empétrojky poslouchám songy, které jak zjišťuju se líbí jenom mě. Po šesti hodinkách dorážíme do Griessenu, kde přichází překvapivé nalezení penziónu a v zápětí ubytování. Máme to až pod střechou, ale asi jeden z nejlepších pokoju, který jsme mohli dostat.

Postupně najíždějí ostatní, včetně Fíry, který posléze obchází pokoje a posílá lidi na večeři, která má bejt podle nadšeného vypravování Fíry velmi vydatná. Papíři jsou trochu v šoku, netušili, že to nebude obyčejná dovolená, ale spíš návrat do ranních dětských let, kdy se jezdilo na hory se školou a každá denní činnost byla naplánována.

Samozřejmě hned při první večeři vzniká zasedací pořádek, kdy u našeho stolu sedí ještě Pepin a člověk, kterého hned první večer křtíme na Ádu, nebo Hitlera.

Znáte ty neuvěřitelné zážitky ostatních z míst, kam když přijedete vy, tak se to nikdy nestane? Tak tohle přesně neni ten případ. Fíra výjmečně nepřeháněl a z večeře, kterou servíruje tuze hodný starý pán (majitel), jdeme narvaný k prasknutí.

Po krátkém oddechu a několika panácích na pokoji, nás Fíra svolává do společenské místnosti a zahajuje večírek vyvoláváním jmen jednotlivých účastníků. Až na ten všudypřítomný alkohol jako ve škole a Papíři nevěřícně kulí očima. Že večery nudný nebudou dokazuje kapela složená z dvou kytaristů a bubenice a hlavně tři sudy plzeňský dvanáctky. Po půlnoci to balíme, avšak tou dobou to má už jeden sud dávno za sebou.

2.den

Těžké ráno opilcovo, ale touha po lyžování mě žene z postele ven. Papírům se moc vstávat nechce, tušim, že můj plán být na svahu mezi prvníma nevyjde. Nakonec jsem vůbec rád, že jsme pod sjezdovku dojeli. V noci byly tuhé mrazy a auto nechce a nechce nastartovat. Po čtvrthodině se valí z výfuku černý kouř a motor naskakuje, ale to už mému snažení přihlíží celý pensión složený z velké části z absolventů ČVÚT a tak jsem večer v sauně zahrnut odbornými analýzami.

náš pensión

Na obloze ani mráček a krátce po devátý už sedíme s Papírama v kabince i s dvoudenníma permicema. Jediný co mě mrzí, že Lucík zůstal na pokoji. Bohužel si den před odjezdem podvrtkla kotník a ani přes zákrok fyzioterapeuta Pavla to ještě není ono. Snad zítra, hlavně aby vydrželo to počasí.

Postupně se přesouváme ze sjezdovky na sjezdovku až to zapíchnem na jedný jménem Panorama 6er.Na celou sjezdovku svítí sluníčko, fronty téměř žádný, prostě super. A ty panoramata. Asi tušim, kde vzala tahle sjezdovka jméno. Tomáš lyžuje fakt dobře a stylem "celá sjezdovka patří mě", takže o kolize nemá nouze, včetně jedné malé se mnou. Mě zatim lyže moc neposlouchají, snad se to zlepší. Odpoledne přesun zpět k parkovišti, místy je stín a o lyžování už to moc není.

Auto opět nechce naskočit. Jen doufám, že nebudu muset navštívit nějakej servis, to by asi účetní nerozdejchala. Na pokoji nás vítá smutná Lucka a ani se jí nedivim. Zítra už to chce taky zkusit, tak snad vydrží jak kotník tak to počasí. Ani jí nestačim všechno povědět a už se do pokoje řítí Fíra a nahání lidi do sauny. Pár panáků ho na chvilku zdrží a jelikož Papíři saunu neradi, tak to Lucce aspoň dovypráví. Po opět výborné večeři, kdy jsme se přežrali jak habsburský knížata a malé zastávce na vytrávení na pokoji, přesun do společenské místnosti. Hrajou se karty, zpívá se a padá druhej sud. Nevim, nevim, asi se Fíra přepočítal. Na poslední dva večery zbývá poslední sud.

3.den

Vstává se o něco hůř než včera, nemluvě o Papírech. Už jim asi lezu tou svou akčností na nervy. Když mi pak Tomáš řiká, že jsou zvyklí chodit na svah tak na jedenáctou, chápu, že vstávání v půl osmí je pro ně teror. Permice už máme, kromě Papírů už nemusíme na nikoho čekat, a tak vyrážíme skoro první, tentokrát však volíme variantu dojet autem až do údolí Saalbachu a vyhnout se tak přejíždění po sjezdovkách. Co na mapě vypadalo jako otázka půlhodinky se protáhlo na celou hodinu a tak na naši oblíbenou sjezdovku dorážíme až v deset!! To je pro mě absolutně nepřijatelné, ale je mi jasný, že s tim taky prd zmůžu. Lucíkovi pohmožděnej kotník v lyžování nebrání, obloha opět bez mráčku a tak lyžujem, vyjma na přestávek, nonstop až do čtyř.

údolí Saalbachu

Večer sauna, opět luxusní večeře o několika chodech a volný program ve společenské místnosti.
Co se sauny týče, tak tam je opravdu sranda. I když jak pro koho, jelikož zábava se dělá tak, že si většina dělá legraci z Fíry. Zdá se, že to ale nese statečně a to padají opravdu velká slova. Za všechny jedna hláška na jeho postavu, která nás totálně odbourala: Fíro, ty kdyby si šel na liposukci, tak klesne v obchodech cena sádla.

Asi že je třetí, tudíž kritický den, tak se moc nepije a spát jdem celkem brzo.

4.den

Tentokrát musíme čekat, až nám na parkovišti pod lanovkou Fíra rozdá další dvoudenní permice, takže po ránu není kam spěchat. On stejně nikdo kromě mě v naší skupině nespěchá. Čeká nás další krásný den plný lyžování. Na vlekách nejsou skoro žádné fronty a tak vlekařů jediná práce je, když jim třeba někdo spadne při nasedání pod sedačku. Někdo jako třeba já. Ještě že mám brýle přes celou hlavu, aspon nebylo vidět jak se stydim. Každopádně sem tím udělal velkou radost Tomášovi, tak aspon něco.

na obědě: Lukáš, Lucík a Tomáš

Poslední večeře stála fakt za to. Rozhodl sem se, že tu dobrotu prostě do sebe všechnu narvu a tak jsem si přidal hned dvakrát. Lucka se za mě styděla, ostatní nevěřícně koukali a starý pán majitel mě vytahal za ouško. Nebýt Tomášových zázračných bylinek na přecpání, tak ležim na pokoji doteď.
Poslední večer před odjezdem byl vyhlášen za dopíjení navezených zásob. My už začali na pokoji, kde postupně zmizel Captain Morgan a Jack Daniels. Kolem jedenáctý došel poslední sud, čímž se Fírovi omlouvám, páč to měl fakt dobře spočítaný. A pak se hrálo a zpívalo až do rána. A to doslova, někteří jedinci šli spát až kolem šestý ráno. Respect. My to zabalili asi v jednu, přeci jen mě čekalo ještě celodenní lyžování a 600 km za volantem, tou dobou už celkem fungující Krabice.

5.den
odjezd

Klasické odjezdové ráno: balení a chaos. Loučíme se rodinným pensiónem, kde nám bylo tak dobře, ještě o něco později než obvykle, ale není kam spěchat. Na dnešní poslední den se počasí rozhodlo nám ukázat, že né každý den musí být hezky a tak lehce sněží a viditelnost nic moc. Opět jedeme do podzemních garáží v Saalbachu. Hlavně kvůli tomu, že máme v kufru všechny cennosti. Viditelnost na svahu je ještě horší než z auta, nebo jsme asi zmlsaný předchozími úžasnými dny. Pěkné zpestření nám připravuje lanovka, respektive její porucha, když zůstáváme viset na půl hodiny asi 20 metrů od výstupní stanice. Ještě že se nikomu nechce na záchod.
Pak už jen poslední oběd v naší oblíbené hospůdce na svahu a před druhou odpolední to balíme, vyrážíme nach Tschechien a kolem devátý jsme doma.