Matrei
10.-14.3.
O co tragičtěji letošní výlet za lyžováním začal, o to hezčí vzpomínky jsem si odvážel zpět do Čech.
Den 0
středa
Skrz dopravní potíže způsobené Blankou se prodíráme do Dejvic, kde nabíráme vzorně připravené Kuntovi. Opravdu taková to posádka je radostí každého řidiče. Nebýt jednoho úžasného horského hřebenu, nebylo by ani o čem psát. Žádné zácpy, žádné bloudění, zkrátka pohoda. Až k osudnému tunelu Felbertauern. Jestliže jsme před jeho průjezdem měli obavy o množství sněhu na sjezdovkách, po jeho projetí nám naopak dělalo starosti množství sněhu na silnici. Bylo to jak průjezd do jiného světa.
Dolů do Matrei to jakž takž šlo, pravá horská zábava přišla až při stoupání do Virgenu:
20:30 V první prudší zatáčce prokluz, konečná. Nepomohlo ani opakování pokusů, vystoupení posádky, nic.
20:50 Volá se Kalík, s jeho džípem nás snad vytáhne.
21:05 Než přijel Kalík ujeli sme asi 50 metrů, hledá se tažné lano a oko.
21:15 Nic z toho co se týká tažení se v mym autě nenechází.
21:20 až 22:30 Přes zatížení přední nápravy pomocí lidského materiálu až po couvání
leckdy v protisměru se dostáváme k chatě. Většina aut co nás míjela měli řetězy, bez nich to tu asi nepude.
22:45 Částečně vybaleno, snažím se uplynulé dění rozmělnit v alkholu
23:15 Kalík topí jako blázen, v kuchyňce je snad 50°C, pivo se pije samo.
kolem půlnoci: Přijíždí poslední auto-Poula,Lukáš,Foomíci-v pohodě to vyjeli. Načínám další plechovky Plzně.
kolem třetí: jdu spát, protože mám budíka na sedmou a jdu shánět řetězy.
Den 1
čtrvtek
Ač mnozí nevěřili, vstávám dokonce ještě před budíkem. Je fakt, že jí mám jak z praku. Od Zuzky nám napsáno jak se řeknou řetězy německy, což se mi na nedaleké pumpě hodí. Paní moc nešprechtí, ale je hodná. Zavolala vedoucího a uvařila mi čaj.
Vedoucí je taky hodnej. Prodal mi řetězy za 93euro. V ceně byla i malá sleva a odborná instruktáž na jeho autě. Musel jsem bejt hodně vožralej, protože jsem z pumpy odcházel s vítězoslavným pocitem a těch 93 éček mě vůbec nesralo.
Za těch 15 minut cesty k autu sem zapomněl jak ty řetězy nasadit. Nicméně v oné ranní euforii jsem i s prokletím levých ruk a přiloženého návodu řetězy úspěšně nasadil.
Ještě dvě hodiny od mého budíčku nejsme připraveni vyrazit. Vnitřně krvácím, ale utěšuju se tím, že jde o první den. 9:15, konečně vyrážíme. Prudký kopec s nasazenými řetězy v pohodě vyjíždím. Sjíždíme do Matrei. Silnice je v nejhorším případě mokrá. Opět mě předjíždějí všechna auta. Začínám si pomalu rvát vlasy. Na parkovišti sundavám řetězy. Od té doby je už nepoužiju, tomu se říká krásně investovaných 93 euro. Mošák ale řiká, že sou kvalitní a pěkně barevný.
12:00 výhled na Grossglockner, těsně než přišli mraky
Samotné lyžování stojí za starou belu. Jednak se dostanem na svah až kolem půl jedenáctý, kdy sou vlivem nočního sněžení sjezdovky už dosti boulovité. A to já nerad. Druhak postupem času sjezdovky zakryjou mraky, takže není na metr vidět. A to já už vůbec nerad. Navíc po roce nelyžování, se do toho dostávám jen ztuha. S nostalgií vzpomínám na Saalbach.
Ovšem večerní posezení v kuchyni se zvrtne v brutální kalbu, kde nechybí diskotéka a Mošákovi psí kusy. Ani piva, Cuba Libre, nebo kostarický cigarety. Podle mě za to může Kalík, kterej opět roztápí kamna do běla.
Den 2
pátek
Jako nebe a dudy. Ráno sice ještě trochu oblačno, ale během dne azuro. Sjezdovky krásně upravený, lidí tak akorát.
O večerní zábavu se tentokrát postaral Pepin, když se před odjezdem ze sjezdovek brutálně skolil rychlou sérií Jägertee. Vrcholné číslo jsme mu připravili, když odešel na záchod. Všichni se zvedli a schovali k němu do pokoje. Našel nás a ozvalo se sborové: Překvapeníííííííí....
Den 3
sobota
Ráno pořádáme s Mošákem závody, kdo dokáže nahnat svoji posádku co nejdřív do auta a být tak první na svahu. Těsně vyhrává posádka Sanitky i díky tomu, že neobsahuje těhulku. Nakonec se stejně potkáváme u lanovky.
Jinak sobota je úplně nejvíc nejlepší den. Počasí opět nádherný, ale dramaticky ubylo lidu. Střídali se turnusy, jak sme se dozvěděli. Je fakt, že svahy byli plný škol z Čech. Až jsem si chvílemi připadal jak v Rokytnici.
Takže prostě sobota super, bylo to vidět i na grafu.
Poslední večer se nesl ve znamení dojídání a hlavně dopíjení zásob. S pivem nebyl problém, to došlo až nečekaně rychle. A i přesto, že jsme vyslali četu odvážných průzkumníků, další se dokoupit nepodařilo.
Den 4
Neděle
Ráno trochu balíme, takže mezi prvníma na sjezdovce nejsme. Svahy jsou už opět zaplněný, oproti sobotě fakt rozdíl. Poslední den na lyžích jsme pojmuli vyloženě rekreačně, hodně dovádíme na skokáncích a posouváme si hranici strachu. Jo a už sem řikal, že bylo opět nádherně?
A ač jsme se báli kolon kolem Mnichova, v Praze jsem byli zpátky kolem devátý.
