Šela Marathon 2010
8.5.
I když jsem si po Drtiči 08 výslovně zakázal jakékoliv závody, v náhlém pomanutí mysli (a značně opilý) jsem se zavázal k účasti na 11. ročníku Author Šela Marathonu v Lipníku nad Bečnou. 93 km s převýšením přes 2000m a to všechno 8. května, kdy zrovna nebývám v nejoslnivější formě.
Pátek
19:00 příjezd do Hranic. V hospodě do sebe hážu první trojpivo.
19:45 přijíždí Pavel Šprenclů, který mi poskytl ubytování a byl vyzvendout startovní čísla. Má v sobě už čtyři.
23:30 naházeli sme do sebe další 4 piva a jdeme spát. Ráno máme závod.
Sobota
05:30 Pavel vstává a meje nádobí. V bytě bez dveří (rekonstrukce) se to cinkání docela rozlejhá.
06:15 vzdávám pokusy o opětovné usnutí a vstávám taky. Pavel mi nadává do línejch Pražáků.
06:50 zvoní můj budík
7:30 přijíždí Lubošek, nakládáme kola a vyrážíme do Lipníku.
7:45 parkujem u Lidla, hned vedle Liborka. Libor je v civilu,nejede. Had. Nejdřív mě do toho uvrtal a teď simuluje zdravotní potíže.
8:20 přesouváme se na náměstí, místo startu.
Dál už nemá cenu řídit se chronologicky, neb čas se smrskl do pouhého nic. Jediná berná mince byl každý pracně ujetý nebo ušlapaný kilometr.
0.km do startu zbývá asi půl hodina. Přesouváme se do koridoru pro první vlnu, která startuje hned po profíkách. Všichni vypadaj hrozně nabušeně, téměř nikdo nemá na zádech camelback jako já.
0.km pár minut do startu. Sem docela nervózní. Kolem mě 250 bikerů. S hromadnym startem nemám zkušenosti
0,5.km bylo odstartováno. Peleton se pomalu rozjíždí a zrychluje. Držím se při pravém kraji silnice a docela si to užívám.
1.km Pavel s Michalem sou dobrejch 200 metrů přede mnou. Přestávám se kochat a zrychluju s cílem je dotáhnout
1,5. km Jedu fakt pilu, ale neustále mě všichni předjížděj. Koukám na tacháč a tam 45km/hod!! Po rovině! Sice po silnici, ale po rovině! Tuhnou mi nohy.
3.km nájezd do terénu a zpomalení. Konečně tempo, kterému rozumim.
4.km první stoupání, pár bikerům nefunguje šaltr. To mě tam jde kašpar v pohodě.
7.km sjezd k prvnímu brodu a hned vzhůru do rozbahněného kopce. Zastavuju, sundavám bundu a uklidňuju se. Kluky už nedohonim, holt těch zbylých 90km odjedu sám.
15.km už mě předjíždí jen sem tam někdo. Čekám kdy se přeze mě převalí dalších 300 bikerů, který startovali o 10 minut později.
17.km terén je neskutečně rozbahněnej, téměř do každého kopce to tlačim. Při výjezdu na silnici míjím Liborka. Povzbuzuje a fotí, ale nejradši bych si to s nim vyměnil.
18.km vytlačil sem kolo na Helfštýn, kde je první občerstvovačka. Cpu do sebe banány a joinťáky. S lejtkama to vypadá blbě.
22.km začíná mi blbnout šaltr. I když defacto používám jenom jeden převod a to kašpárka. Čistím přehazku, ale bez úspěchu, snad si to nějak sedne.
26.km už si to sedlo, přetrhnul sem řetěz. Nemám nýtovačku, neumim to. Rezignuju. Prostě kolo dotlačim někam na silnici a pak zavolam Libora ať pro mě dojede.
26,3.km zastavil u mě bajker, že mi to pomůže opravit. Je to borec. Překvapivě se zkrácenym řetězem to chodí líp než před tím. Zavazuju se, že teď už to prostě nevzdám.
27.km začíná brutálně chcát, včetně krup. To určitě už tak rozbahněnýmu terénu nepřidá.
30,4.km druhá občerstvovačka na kopci Maleník. Už jen poprchává, ale výjezd mi dal zabrat. Lejtka odmítaj poslušnost. Leju do sebe další decilitry joinťáků a polykám energo tyčinky a banány.
37.km sjezdy jsou neskutečně náročný na techniku. Navíc po každém sjezdu ihned následuje další stoupání. Kolo je šíleně zaprasený, zázrak, že ještě funguje. Už jedu téměř sám. Zpívám si a brodím se bahnem.
44.km jezdecká chyba ve sjezdu, okamžitě odměněná pádem a kotrmelcema po kamenech. Kolo naštěstí v pořádku, já si dojebal koleno, ale de to.
45,3.km občerstvovací stanice Rybáře. Hadicí mi pán myje kolo a já opět pokračuju v chemických pokusech na svym těle. K banánům přidávám i tvrdej sejra, vysočinu a rohlík. Lejtka se kroutí jak žížaly.
46.km kolo je opět zadělaný. Cesta vede konečně po rovině, ale je tak rozbahněná, že nezbývá než tlačit. 2km!
52.km po kilometrech samoty jsem se nalepil na jednu bikerku. Je o hlavu menší, ale vážit bude asi tak stejně jako já. Sem sračka.
56.km bajkerka baculka mi v kopci ujíždí. Sem už tak utahanej, že mi ani není hanba. Počkám až zajede za zatáčku a jdu tlačit.
60,2.km občerstvovací stanice Uhřínov. Opět si nechávám umýt kolo, i když je mi jasný, že během dalších 100 metrů bude zase zadělaný. Obsluha to už pomalu balí, asi už moc dalších bajkerů nepřijede. Lejtka překvapivě pořád drží, pro jistotu sem polknul jeden prášek magnesia, zapil to půl litrem joinťáku a zašpuntoval to sejrem, vysočinou a rohlíkem.
66.km předjíždím bajkerku baculku, přetrhla řetěz. Od občerstvovačky jsem jel s jinou bajkerkou. Teď nás dohnal asi její frajer, co si tam zapálil. Řekl, teď na to zkusíme šlápnout a během chvilky už sem je neviděl. Už ani necejtim šulína, sesedám. Tlačení mám dneska natrénovaný. Akorát chodim jak střelec z divokýho západu, protože mám darebný opruzeniny na tříslech. Holt, na konci pelotonu zbyli jen starci, ženy a sračky jako sem já.
70,5.km poslední občerstvovací stanice Slavkov aneb nejvyšší vrch v okolí, jak jinak. Světe div se, Pavel s Michalem. Fakt sem nečekal, že je ještě uvidim. Michal má totálně sjetý destičky a Pavel do sebe lije nealko pivo, o kterém si myslí, že je normální. Já už jedu rutinu: mytí kola, sejra, vysočina, rohlík a to celé zapít joinťákem.
78.km nejlepší pasáž za celý den. Nádhernej sjezd po pevném povrchu. Čekáme na Michala, který si to bez destiček asi tolik neužil. Je 17:45. 15 minut do konce limitu. Michal i po čtvrthodině nikde, tak se vydávám do cíle sám.
93.km konečně pod hradem Helfštýn. Zbývá vytlačit ty 3 kiláky do kopce.
96.km 18:59 CÍL. Sem tak zničenej, že nemám žádný pocity. Počkám na konec tomboli, vystojim frontu na wapku a klepajíc se zimou sjíždím do Lipníku.
Výsledky jsou neúprosné. Jsem úplně poslední biker, který stačil dojet do časového limitu, který byl nakonec posunut o jednu hodinu. 120. v kategorii a 510. celkově. Přes 250 bikerů nebylo klasifikováno.
