Začalo to už ve čtvrtek na oslavě 30.narozenin, která se opakovala ještě v pátek. Ráno sem pak vyrazil ve značně dehydrovaném a přiopilém stavu. Do Písku sem si ráz krajiny a pro mě nové cesty celkem užíval. V Píseckých horách mě častá klesání, stoupání a bloudění sebrali dost sil, no a od Týna nad Vltavou sem se vyloženě trápil. Pokud se mi do Kolodějů zdálo, že terénu mohlo být víc, tak rozbahněný břeh rozvodněné řeky Lužnice mi to spolehlivě vynahradil. V Bechyni na mě již čekal Lucius s velkou zásobou jointových driáků, které sem pak krkal ještě v neděli. Díky její přítomnosti sem taky zjistil, že mi přibržduje zadní kolo a to když mi ve sjezdech ujížděla o parník. Nečekaně se mi to povedlo opravit, ale dál mě už táhla jenom vidina pivečka na Vášáku.
Večer mi pak dvakrát zaťukala na pravé lýtko křečová víla a to takovým způsobem, že sem se musel zakousnout do polštáře, aby si sousedi nemysleli, že si ten horor pouštim zbytečně nahlas.
Nakonec sem byl rád, že sem vyjel sám. Aspoň sem nemusel cestou poslouchat, že sem to trochu s tou obtížností přehnal.
