CHKO Český Ráj

Český bahna Ráj
26. - 29.6.09

Ideální zaměstnání v dnešní době je rozhodně věstec počasí. Ačkoliv úspěšnost předpovědi je leckdy diskutabilní, každý den sledují předpověď počasí tisíce lidí, jen aby se dozvěděli jak bude o víkendu. Ani já jsem nebyl vyjímkou a tak když předpověď na víkend 25. týdne slibovala převážně ošklivo a přívalové deště, posunuli jsme další bikovou akci na neurčito. Že onen víkend bylo na kolo více než dobré počasí, je smutné. Zvlášť když ostatní mezitím odjeli do Francie na serfy, zemi sužovali povodně a předpověď na další víkend slibovala všechno od krásně až po konec světa. Nakonec jsme s Lucíkem přeci jen vyrazili a nelitovali jsme. Bikování v Českém Ráji bylo super a i ta předpověď vyšla dokonale. Krásně až po konec světa.

pátek 26.6.
příjezd

Po práci sraz na Pankráci a urychlený odjezd z počínající každopáteční pražský zácpy. Za hoďku už stavíme u brány kempu Sedmihorky, platíme za stan velikosti B,auto a dvě osoby a jedem hledat místo na utáboření. Nakonec stan rozbíjíme na úplně stejném místě jako před třemi lety s klukama. Za sousedy máme dvě rodiny z dětmi, což nám aspoň dává jistotu, že se v klidu vyspíme.

těžké začátky

Postavit stan s drobnými potížemi a malou pomocí od souseda (prej: kolik vás ještě přijede?) se do půlhoďky povedlo. Je fakt, že spát v tomhle stanu pro šest ve dvou je trochu zhýčkalost, ale zas proč ho jednou za rok nevyvětrat. Povedené dílo jsme šli oslavit pár pivama do hospody.
Před večeří zbyl ještě čas na názornou ukázku výměny zadního pláště. Přeci jen Lucík jako velká bikerka by měla být schopna vyměnit píchlou duši. Ačkoliv píchám a měním zadní plášť celkem často a většinou úspěšně, tento den mi nebylo přáno. Nakonec se to povedlo, ale pokud si Lucík měla odnést ze školení dojem, že vyměnit duši je hračka, tak to se rozhodně nepodařilo. Ovšem jednu zásádní věc jsem přeci jen zjistil. Když jsem chtěl její kolo projet, došlo mi (a prohledání auta mě v tom utvrdilo), že jsem nechal SPDčka v Praze! Z tohoto šoku jsem se během večera vypitím několika dvanáctek dostal, a tak již s chladnou hlavou jsem nařídil budíka na 4:45 a šel spát.

sobota 27.6.
Kost - Prachovské skály - Trosky

Ve 4:45 budíček.No nic, za blbost se musí platit. Závora je sice zavřená, ale na doporučení od slečny z vrátnice volám na uvedené číslo a opravdu za chvíly přicházejí dva sekuriťáci. V šest jsem na Zbraslavi, beru boty co na mě koukaj z botníku a v sedm už jsem zpět v kempu. Celkem šílená jízda.
Snídaně klasicky v kiosku u brány a ve čtvrt na devět vyrážíme. Je příjemně, ani zima ani teplo, polojasno. Přes lázně Sedmihorky stoupáme mě už notoricky známou cestou na Hrubou skálu. Následuje krásný tříkilometrový sjezd po červený na jehož začátku nemůžu nevzpomenout na bráchu, který se tady před třemi roky tak pěkně rozšvihal. Vlastně společného je toho víc. Díky častým dešťům byla cesta dosti bahenitá a plná louží. Absence blatníků byla samozřejmě vidět na první pohled.

lázně Sedmihorky

Kolem Žehrovky a malým úsek po silnici přijíždíme do Libošovic. Zde se můžem rozhodnout, zda ke Kosti přijet zkrze Prokopské údolí po červené nebo po bikové 4010. Volíme (pardon, já volím) cestu údolím, neboť Prokopské údolí v Praze je tuze pěkné a i toto určitě bude stát za to.
I kdyby jsme cestou potkali panenku Marii, nestálo by to za to. Bylo to velmi špatné rozhodnutí. Trochu bahna samozřejmě nevadí, ale co je moc, to je moc. Po dvou kilometrech jízdochůze jsme se dostali do bodu odkud není návratu. Cesta se změnila v jedno nekonečné bahniště a nezbylo než vzít kola na ramena, tiše oplakat čisté boty, snažit se ignorovat všudypřítomný bahenní smrad a přežít zbývající kilometr.
Lucík se oprávněně hněval, já byl přímo nasranej. Naštěstí jsme to dotlačili až k Bílému rybníku u Kosti a u mola měli šanci totálně zadělaný kola umejt.

Kost

Na hradě jsme nemohli minout občerstvení U rytíře, dali po jednom škopku, vyčistili SPDčka od bahna a pokračovali přes úžasný údolí Plakánek, Sobotku, různé vesničky až do Blat, kde jsme se v místním hostinci občerstvili pivem a polívkou. To už jsme se dostali do katastru Prachovských skal, kde jsme ještě udělali zastávku na zřícenině Pařez a už pomalu stáčeli kormidlem k hlavnímu cíli naší dnešní etapy-hradu Trosky.
Před druhou odpolední jsme již byli na hradě a stoupali na Pannu, pokochat se rozhledem po okolí. Před třemi roky byla taková mlha, že nebylo vidět na deset metrů. Tentokrát jsme dohlédli až na Bezděz.

na Pařezu

Luxusním technickým sjezdem po modrý a dále po bikové 4010 jsme se vrátili do kempu, respektive jsme dojeli do restaurace u fotbalového hřiště. Zde probíhala pro místní velká sláva, neboť jejich klub z pralesní ligy slavil 90 let vzniku. Za tímto účelem si pozval tým z první ligy Jablonec, kterej je zpráskal 9:0. My si dali špagety a pivko, což bylo vlastně první pořádný jídlo toho dne.
Večer za náma z Milevska dorazili naši na motorce, kterejm jsem zamluvil chatku na přespání. No a protože v kiosku u závory hrála nějaká country kapela, ještě jsme stačili docela slušně popít.

graf bohužel není celý, computer na Troskách přestal nahrávat

neděle 28.6.
Kozákov - Frýdštejn - Valdštejn

kemp Sedmihorky po ránu (v pozadí vrchol Kozákov)

Zblblej z předchozího dne vstávám dobrovolně v 6:45. Asi už stárnu. Zbývající čas do budíčku vyplňuji procházkou po kempu a focením úžasné ranní atmosféry. Bohužel kalkulačka není schopna ranní scenérii plnohodnotně zachytit. Snídani odbydem klasicky v kiosku u závory a v půl devátý vyrážíme na dnešní královskou etapu.
Hned zkraje se zakusujeme do 12 kilometrového stoupání s převýšením 500m na jehož konci dobýváme kopec Kozákov. Výsledný čas hoďka a půl není vůbec špatný. Z Kozákova jakožto nejvyššího kopce Českého Ráje je famózní kruhový výhled. Přispívá k tomu i počasí, které je od rána opět celkem fajn. Na jedné straně máme pod sebou celý Ráj a na opačné straně jsou již vidět Jizerské hory a města Semily a Železný Brod.

rozhledna Kozákov

Nezdržujem se ale příliš dlouho, ještě nejsme ani ve třetině. Ze silnice se dáváme vlevo luxusním sjezdem po červený, který prověří techniku jízdy a stav brzdových destiček. Pořád se držíme červený a po Hamštejnském hřbetu (singlík, krásné vyhlídky) sjíždíme k Jizeře, konkrétně do městečka Malá Skála.
Zde už bylo potřeba najít nějakou putiku, jelikož se přiblížil čas oběda. Šťastnou náhodou jsme se dostali do pizařství Pietro Tomasso. Úžasná hospůdka u hlavní silnice se skvělým jídlem a ještě lepšími cenami. Jediná vada na kráse je, pokud přijedete na kole, přejíte se jako my a pak hodláte vyjet na Frýdštejn. 5 km stoupáni s převýšením 200m není na plný žaludek to pravé.

výjezd na Frýdštejn

Zmlsáni z Kozákova jsme úplně nedocenili frýdštejnské výhledy a spíš než po okolí, jsme se rozhlíželi po blížící se okluzní studené frontě. Nechtělo se nám čekat na bouřku na hradní věži a tak jsme se fajnovým sjezdem po modrý protáhli přes Turnov a po bikové 4078 začli stoupat k poslední dnešní zastávce-hradu Valdštejn.

vstup na Valdštejn

Náročná etapa si začala vybírat svou daň, v podobě menších krizí v pelotonu, ale úspěšně jsme je zvládli. Prohlídku hradu jsme sice nevynechali, ale vzali jsme to pěkně hopem. Přeci jen na kulturu už moc chuť nebyla. A tak přes Mariánskou vyhlídku a darebně úzkou průrvu ve skále, jsme si sjeli zelenou a před čtvrtou odpolední dorazili celkem utahaný do kempu.

Hrubá skála z Mariánské vyhlídky

Ve zbytku dne po nezbytné hygieně se Lucík dal na odpočinek. Já šel řešit na vrátnici doplatek za stan. Při příjezdu přiznaná velikost B se zdála moc malá, a doplatek do kategorie těžkých vah C stál 45 Kč. Pak začlo jako každý den pršet a nápad na Tour de Bier po kempu se ukázal jako velmi krásný zabíječ času.

stejný error jako předešlí den, tentokrát zdechnul na Valdštejně

pondělí 29.6.
Valečov - Krásná vyhlídka

to není garáž pro auto, to je náš stan

Do zataženého ráno se nikomu vstávat nechtělo. Čekal nás ale poslední švih, navíc odpočinkového rázu. Teda aspoň tak to bylo v plánu. Tradiční snídaně u závory, ovšem start v netradičně brzkých 7:53.
Při výjezdu po 4089 na Valdštejn jsme zavzpomínali na včerejší martyrium. Ovšem plni nových sil se ten kopec zas nezdál tak hroznej. Chvíli jsme pokračovali po hřebenu a pak zahli vpravo krásným sjezdem po modrý kolem Kopiceho statku. U hotelu Králíček jsme najeli na 4009 a sledovali jí až do Žehrova.

Následoval kus po státní 279. Provoz byl ale v pondělí dopoledne téměř nulový. Dál se stačilo držet zelené směr Valečov, která sice vedla krásnou přírodou, ale bahenní úseky moc příjemné nebyly. Obklopeni lesem jsme zkusili najít pár hub na smaženici. Něco se našlo, ale spíš tak na malý zákusek.

Valečov

U překrásné zříceniny Valečov jsme krátce posvačili a pak vyrazili zdolat stoupání ke Krásné vyhlídce. Cíl poslední etapy byl před polednem úspěšně zdolán, takže jsme se odměnili obědem. Ovšem nemůžu si pomoct, restauraci by určitě slušel milejší a hlavně rychlejší personál. I menu bylo dost drahé, na to jaké jídlo jsme obdrželi.

Krásná vyhlídka

Sjet z vyhlídky jsme chtěli po modré, protože z minule jsem si moc dobře pamatoval, že na červený jsou nepěkný schody a navíc zákaz pro kola. Bohužel. Buď sem takovej neumětel, nebo to je fakt špatně značený, ale ani natřikrát se nám nepodařilo tu modrou trefit. Opět jsme skončili u schodů. Snášení biků nám neváhali "zpříjemnit" uvědomělí turisté, s přednáškou o značkách, slušném vychování atd. Držel jsem se a sprostej sem byl jen trochu. Ale jednu výhodu to přeci jen mělo. Lucík našla krásný hřiby, takže večerní smaženice byla zajištěna.

tudy s kolama raději ne

Pokračovali jsme pohodovým tempem již po silnici přes Příhrazy, Doubravu a Ploukonice. Pohoda ovšem byla ta tam, když jsme zjistili, že se formuje brutální bouřka a míří přímo na nás. Od Všeně přes Turnov a dál po 4010 jsem nasadil vysoko-frekvenční tempo, který stíhá uviset jen Kančeláro a Voďour maximálně po jednom pivu. Lucík se ale velmi statečně držel, ikdyž toho musela mít plný kecky. Před deštěm jsme dokonce stačili i zbalit stan a pak už vyrazili Krabicí směr Praha.

asi bude pršet